Když mívám jasnovidné konzultace Kariérní směrovky, opakují se stejné scénáře:
1) „Kolektiv mě ničí. Chci klid.“
Často to není o lidech samotných, ale o:
- drbech, tlaku na výkon, pasivní agresi
- nedostatku respektu a hranic
- nejasných pravidlech, chaosu, mikromanagementu
Takový človek potřebuje práci, ve které je sám (úklid, dílna, práce u PC), kde se uvolní a nic ho nebude rušit. Jindy stačí zapracovat na sobě, na svých hranicích a na práci s vlastní ochranou energie, aby ho ostatní nesemleli. Anebo stačí změnit kolektiv, šéfa, či firmu, protože obor je pro něj vyhovující, jenom je obklopený lidmi, kteří mu nesedí.
2) „Práce o samotě mě vyčerpá.“
Jiný typ citlivého člověka naopak potřebuje:
- vztahy, kontakt, smysl ve vztahu k lidem
- malé skupinky, průvodcovství, osobní služby
A když je dlouho sám, začne chřadnout, protože jeho energie se dobíjí přes hluboké vztahy a smysluplnou pomoc lidem.
3) „Nesmím dělat jen jednu věc.“
Spousta citlivých lidí je multipotenciálních.
Když je práce jednotvárná, jejich vnitřní systém začne protestovat, nudit se a „vadnout“ jako kytka, která nemá přístup k vodě.
Proto jim často funguje kombinace:
- část práce pro stabilitu (dodává jistotu a režim, např. částečný úvazek)
- část pro radost a naplnění (vlastní tvorba, kontakt s lidmi, služba lidem) s postupným přechodem k této činnosti.
Anebo je řešením najít si rovnou takovou práci, která obsahuje spoustu různorodých činností.
4) „Když mě někdo tlačí do prodeje a žene do výkonu.“
To je typické. Citlivý systém často nezvládá „musím, hned, rychle, výkon“.
Proto spousta lidí miluje svou práci a to klidně i prodej, dokud vedení nezačne extrémně tlačit na výkon. Pak přichází frustrace, že splnit vysoké požadavky vedení nelze. Tam bývá řešením buď zapracovat na své sebehodnotě a nenechat se požadavky rozhodit, nebo přejít do jiné firmy, která tolik netlačí. Vždy však záleží na nastavení daného člověka, je to velmi individuální.