Můj příběh
Nezapadala jsem
Dlouho jsem měla pocit, že do tohoto světa nezapadám. Svět kolem mě se mi zdál příliš hlučný, rychlý a tvrdý a já jsem na něj byla nějak „špatně nastavená“. A přesto někde hluboko uvnitř jsem tušila, že to, co cítím, má smysl, jen jsem ještě nevěděla jaký.
Jako dítě jsem hodně vnímala. Lidi, nálady, ticho mezi slovy. Často jsem věděla co se děje ještě dřív, než to někdo vyslovil. Jenže čím víc jsem to sdílela, tím častěji jsem narážela na nepochopení. Naučila jsem se proto mlčet a nechávala si věci pro sebe.
Postupně jsem uvěřila, že je lepší být „normální“, zapadnout, nevyčnívat. A tak jsem se začala zmenšovat. I ve škole jsem se snažila být neviditelná. Kolektiv mi připadal hlučný, necitlivý, plný soutěžení a tvrdosti, které jsem nerozuměla. Hluk mě vyčerpával, chaos zahlcoval.
Ztratila jsem samu sebe
Když přišla otázka „kam po základce dál“, byla jsem úplně ztracená, protože jsem se vůbec nevyznala sama v sobě. A už tehdy jsem tušila, že to podstatné, co hledám, ve školních osnovách nenajdu.
Celý život jsem hledala odpověď na jednu jedinou otázku: Kdo vlastně jsem a proč jsem tady?
Zkoušela jsem výklady, různé alternativní směry, hledala odpovědi venku. Často mi lidé říkali, že mám dar pomáhat druhým, ale já jsem netušila, jak to uchopit v praxi. Navíc jsem cítila, že nejdřív musím pomoct hlavně sama sobě.
Hluboko uvnitř mě svíral pocit, že jsem selhala. Věřila jsem, že kdybych měla víc sebevědomí, víc odvahy, víc síly, mohla bych být úspěšnější a šťastnější.
Až později jsem pochopila, že pravda je jiná. Já svůj dar nikdy neztratila, jen jsem se ho naučila potlačovat a maskovat. V sobě jsem měla vždy moudrost, lásku a schopnost vnímat neviditelné vrstvy života, ale protože mi to nikdo nevysvětlil a ani nevěřil, přestala jsem věřit sama sobě. A moudrost, které se nevěří, utichne.
Přestala jsem se ptát „co je se mnou špatně“
Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem si přestala klást otázku „Co je se mnou špatně?“ a začala se ptát: „Co když je to celé jinak?“. Začala jsem rozpouštět staré bolesti. Pomohla mi práce s tělem, s emocemi i s podvědomím a tím jsem se vracela ke své přirozenosti. Zároveň jsem obdivovala lidi, kteří měli nadpřirozené schopnosti. V koutku duše jsem si přála něco podobného, ale bála jsem se tomu uvěřit.
Pak jsem potkala ženu, která po klinické smrti začala psát texty, které jí „diktovali andělé“.
Pamatuju si ten okamžik velmi přesně. Jen jsem si potichu řekla: „Kéž bych to jednou dokázala taky.“
Čas běžel dál, chodila jsem na brigády, vystudovala vysokou školu a mířila do zaměstnání jako učitelka. A pak mi jednoho dne hlas pošeptal: „Sedni si a piš.“ Hlava protestovala: „To je nesmysl. Jen si něco namlouváš.“
Ale já jsem si sedla. A psala. Slova se skládala sama, aniž bych tušila, co přijde dál. Najednou jsem měla odpovědi na otázky, které mě trápily roky. Bylo to tak láskyplné, pravdivé a povznášející, že mi tekly slzy po tváři a přitom jsem se smála. Věděla jsem, že ta slova nepřicházejí z mé hlavy. Byla to řeč duše.
Z daru se stalo poslání
V tu chvíli jsem si uvědomila, že se můj dar opět probudil. Zkusila jsem se ptát i na otázky druhých lidí a když jsem viděla jejich úlevu, slzy, vděčnost, věděla jsem, že tohle není koníček, je to poslání.
Dnes pomáhám citlivým ženám znovu se spojit se sebou. Rozpoznat své dary, přestat se brzdit. Sundat masky, které už neslouží a žít život, který je pro ně doopravdy pravdivý a hluboce naplňující, ne jen hezký zvenku, ale uvnitř prázdný.
Prostor, kde se vaše světlo může znovu rozsvítit
Vytvářím prostor, ve kterém nemusíte nic dokazovat, kde se nemusíte přizpůsobovat a kde konečně můžete slyšet to, co jste dlouho cítila, ale neuměla pojmenovat. Setkáváme se v hloubce, ne na povrchu. Díváme se na souvislosti, které jinde zůstaly skryté. A dáváme smysl tomu, co vás dlouho unavovalo, mátlo a bolelo.
Pokud cítíte, že jste už vyzkoušela mnoho cest, ale stále máte pocit, že „to ono“ vám uniká, možná právě tady začnou věci konečně do sebe opravdu zaklapávat.
Provázím vás zákoutími vaší duše tak, aby se vnitřní poznání mohlo propsat i do vašeho každodenního života – do rozhodování, vztahů, práce i toho, jak se cítíte sama se sebou.
Vaše světlo duše je stále přítomné. Nikdy nezhaslo. Jen čeká na příležitost, aby se mohlo rozsvítit víc, než kdy dřív. Chcete?