Když promluví strom aneb podzimní poselství pro duši

Minulý víkend jsme se šli projít a já si všimla, že jírovce už jsou úplně opadané. Na zemi zůstaly jen prázdné skořápky, všechno už bylo vysbírané.

A já si v duchu říkám:
„Jejda, letos jsem si ani nevzala žádný kaštan do kapsy.“

Každý podzim si totiž dávám do každé kapsy jeden kaštan.
Je to takový můj malý rituál – připomíná mi klid, zakořenění a propojení se Zemí.

I když už kolem nebyl jediný kaštan… Na mě tam čekaly dva. Dva poslední, čerstvé, krásné kaštany, které mi jako by sám strom nechal stranou.

A tak jsem se zastavila, poděkovala – a zeptala se jírovce, co nám chce letos skrze sebe předat. Jaké poselství má pro nás, pro tento podzim.

A strom začal mluvit

Já už dlouho tady jsem na to, abych poznal, jakým způsobem fungujete. Ty kaštany jsem ti dal, abych tě víc poznal. Pochopil jsem, že ty funguješ jako portál. Jsi mostem mezi světy a předáváš moudrost od těch, kteří “nemluví”, dál. Proto jsem tě požádal, abys přinesla má slova pro lidi, kteří jsou je připraveni číst, dál.

Nejprve já vyjádřit chci – ehm, jak bych to jen nazval (následuje pauza a hluboké zamyšlení).

Začnu tedy tudy. 

Začnu od sebe a od toho, co tu často vidím.

Stojím v místě, kudy prochází plno lidí. A často si všímám, že oni se skutečně neslyší. Mnoho lidí jen mluví a mluví. Plytce, bez účelu. Hlavně, aby něco řekli. Tím druhé zatěžují, neboť nikomu se nechce poslouchat prázdné tlachání. Poslouchající se vypíná a poslouchá jen na půl ucha – a to jen někdy. Jinak to je, jako by tam byli sami. Přitom jdou ve dvou, ale vlastně sami.

A to jak tak pozoruji, je hluboká příčina nespokojenosti a frustrace lidí. Nepropojují se na úrovni srdcí. Nenaslouchají si doopravdy. Neslyší se, i když mluví. Lítají si v myšlenkách, ale nesoustředí se na sdělovaný obsah a ten druhý to cítí.

Místo aby komunikace vytvářela most mezi srdci, aby lidé cítili blízkost, přichází spíš ochlazení. Pak si lidé přijdou strašně sami. Nepochopení a nevyslyšení. A to je bolí.

Poselství stromu pro lidi

A proto mé hlavní poselství je, ať mluvíte méně a nasloucháte více. Ať jdete do hloubky, ať se doptáváte na podrobnosti, ať komunikaci vedete otevřeně. Ať tam jste opravdově pro druhé. Ne nadarmo máte dvoje uši a jedny ústa.

Víc naslouchejte a méně mluvte. Než začnete mluvit, ujistěte se, že co chcete říct, je opravdu ze srdce, vyjádřená niterná pravda vaší duše. Nemusíte se cenzurovat, ale volte slova pečlivě. Neplýtvejte čas ostatních na poslouchání vašeho stěžování si, to nikomu neprospěje.

Já velmi přál bych si, aby lidská srdce byla otevřená a komunikace mezi vámi byla srdečná. Sem tam někdo takový projde. A víte, jak to cítím? Jako když projde kolem mě příjemné teplo. U prázdných konverzací cítím chlad, zatvrzelé srdce.

Já jako jasnovidka vidím dvojice, které otevřeně komunikují ze srdce jako dvě rozzářené postavy a kolem těch, kteří nekomunikují otevřeně, vidím šeď a prázdno. A to je přesně to, co pan Kaštan ze svého úhlu popisuje. Je to energeticky velký rozdíl, když si dva lidé předávají srdečnou energii, to pak září celý jejich svět. Přitahují si jen to dobré do života a celý světelný tým jejich duše se usmívá.

Slova stromu na závěr

Já hluboce poděkovat bych chtěl za to, že dostalo se mi prostoru povědět, čeho si všímám a znepokojuje mě to velice. Já raději bych viděl, jak příjemné teplo kolem mě projde.

Přijde mi paradoxní, že všichni chtějí lepší svět. A přitom čekají, že to někdo udělá za ně. Vy, lidé, uvědomte si, že tu změnu tvoříte vy, ze sebe. Svou energií, svými slovy, svým přístupem, svými činy, svými volbami.

Tu moc změnit svět máte všichni. Nezachraňujte druhé dřív, než zachráníte sami sebe. Když zachráníte sebe, pomůžete nepřímo všem.

Děkuji za prostor. Věřím, že se tohle poselství dostane až k vašim srdcím, ucítíte to a pookřejete. A já budu tu dále stát, věřit a pozorovat vás.

Váš Kaštan

*Úvodní fotka je ilustrační, tento strom nemám vyfocený.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *