O králíčkovi, který nejedl

Byla jako šíleně smutná priznezna

Byl červencový pondělní večer a moje ségra si všimla, že její králičí slečna, Banynka, celý den nejedla a smutně kouká. Snažila se nejprve sama přijít na to, co s ní je.  

„Možná má blbý den.“

„Třeba je jí horko.“

„Asi se přejedla.“

„Snad to do zítřka přejde,“ říkala si s důvěrou, ale nepřešlo, pokračovalo to podobně i v úterý.

Za normálních okolností veselá, trochu zákeřná a dominantní Banynka, velký jedlík, který jí za dva králíčky. Najednou už druhý den nejí.

„Třeba jí nechutná to seno.“ Jenže bylo stále ze stejného pytle.

„Možná ji něco bolí?“

„Už je trochu starší, snad nemá nějakou nemoc?“

„Nebo už je to s ní až takové zlé?“

Začalo nás to děsit čím dál víc. 

Byla opravdu vystrašená.

Hledáme příčinu

A tak jsme se na to podívaly. Zjistily jsme, že Banynka se cítí nenaplněná. U lidí to většinou znamená, že dělají práci, která je nebaví, nebo momentálně nevidí ve svém životě smysl. U Banynky to však znamenalo, že má jednoduše hlad, protože už dva dny nejedla.

„No jo, jenže proč má hlad, když jídlo má k dispozici?“ Ptali jsme se dál.

Bylo to proto, že králičí slečna cítila úzkost.

Ptala jsem se její majitelky (mojí ségry), jestli se u ní něco nezměnilo, ale ničeho si nebyla vědoma. Až potom se zmínila, že jede na 4 dny pryč. A to byla trefa do černého.

Nic nejedla, téměř nepila, jen smutně seděla.

Strach, že o ní nebude postaráno

Králičí slečna se cítila už 4 dny předem úzkostně, protože vycítila, že její majitelka pojede pryčBála se, že o ní nebude postaráno tak dobře, jak je zvyklá. 

Nebude moct běhat většinu dne i noci po pokoji, vyvalovat se na svých oblíbených místech, škádlit se s druhým králíčkem, tropit hlouposti jako hrabání v posteli, nebo kousání všeho, co najde. Nikdo jí nebude hladit, věnovat jí takovou pozornost a fotit její pózy. 

Prostě jí ty 4 dny, co majitelka nebude doma, přistane jídlo, voda a hotovo, znala to už z minula a nelíbilo se jí to. Tak příčinu už víme, ale odjezd byl už ve čtvrtek (řešily jsme to v úterý večer), tak co s tím?

Hledaly jsme proto řešení situace. Načetla jsem, že si s ní má majitelka upřímně promluvit. Vysvětlit jí, že jede na 4 dny pryč, ale ať se nebojí, že se vrátí a pak jí to vynahradí. Také jsme přes majitelku vložili pro králíčka klid a důvěru

Chápu, že to asi zní divně, ale zvířata nás opravdu vnímají.  

Už druhý den nastala úleva

A výsledek? Ve středu, den před odjezdem, už Banynka zase jedla. Nebyla to ještě úplně ona, ale zlepšení bylo znatelné, dle slov ségry, tak o 85 %. 

V den odjezdu už to byla zase ona, rozdováděná Banynka, co jí za dva a je jí všude plno. Byla v pohodě i dny, když ségra nebyla doma, všechno se zase vrátilo do starých známých kolejí.

Už druhý den byl králíček lepší o 85 %

Vaše zvířátka už se trápit nemusí

Jsem ráda, že jsme mohly společně pomoct jejímu králíčkovi. 

Obávám se, že by veterinář stejně na nic nepřišel, protože se nejednalo o žádný fyzický problém.

Také zvířata mají emoce, kromě radosti prožívají strachy a úzkosti. 

A už je zase šťastná.

Zvířata vycítí, že se něco děje, nebo se bude dít. Možná je až příliš podceňujeme. Jsem nadšená, že účinná pomoc existuje i pro vaše zvířátka.

 

Kéž jsou všechny bytosti šťastny.

Napojit se a pomoct lze všem zvířatům

Od této příhody s králíčkem jsem od té doby pomohla ještě dalším zvířatům. Pejskům, kobylám, hříbátkům, kočičkám a dalším. Dokážu se napojit na jakékoli zvíře a naučím to i vás.

1 názor na “O králíčkovi, který nejedl”

  1. Pingback: 10 důvodů, proč vyzkoušet Bachovy esence - Kristýna Charvátová BLOG

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *