Měl to být príma výlet
Bylo zrovna období, kdy covid nebyl ve své síle, roušky se nosily jen do obchodu. Probudila jsem se nad ránem a dostavil se divný pocit, který jsem sice dlouho neměla, ale důvěrně jsem ho znala.
Dostavoval se vždy, když jsem byla někde mimo domov. Měla jsem ho na lyžáku, na turisťáku, na některých dovolených… A jak mi bylo? Divně… nepopsatelný strach, možná až úzkost, ale vůbec jsem nevěděla z čeho.
Bylo mi divně
Ptala jsem se sama sebe, snažila jsem se na to přijít, přicházely mi jen odpovědi ve stylu
„nevím, co se bude dít, bojím se, mám hrozný strach“.
Racionálně mi to absolutně nedávalo smysl, protože jsem přesně věděla, co se bude dál dít. Půjdeme na snídani, pak si zahrajeme kvíz, půjdeme hrát hry do lesa, pak bude oběd a pojedeme domů. Nic, čeho bych se mohla bát, dokonce jsem se těšila, ale i přesto mi bylo divně od žaludku.
Rozdýchat to nepomáhalo
Šla jsem se projít na chodbu, zašla jsem si na WC, rozdýchávala jsem ten pocit a on pořád neodcházel. Nechápala jsem to.
Bylo ještě příliš brzy, tak jsem se snažila usnout. Poloha ležmo mi nedělala dobře, přehazovala jsem se ze strany na stranu, nemohla jsem zabrat.
Měla jsem úplně stažený žaludek, v krku svíravý pocit, pocit na zvracení, byla mi zima. Pak mě chytla křeč do lýtka, přitom jindy křeče vůbec nemívám, tak jsem si vzala hořčík, napila jsem se.
Trochu to pomohlo, ale do rána už jsem neusnula.
Nemohla jsem ani jíst
Přišel čas vstávání, což bylo částečně vysvobození. Říkala jsem si, že když budu dělat něco jiného, zaměstnám se, tak to přejde. Šli jsme na snídani, kde jsem snědla sotva půl rohlíku, jednou jsem si lokla čaje. Zbytek jsem musela odnést, pořád mi bylo špatně, měla jsem stažený žaludek. Za normálních okolností bych toho snědla mnohem více. Ale tentokrát to nešlo.
Byla jsem úplně vyřízená
Pak byl dopolední program, tam mě to naštěstí celkem přešlo. Pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu, zaměstnaná mysl. Obědvat už jsem mohla lépe, naštěstí. V autobuse při sledování cesty domů mi začaly hořet tváře. Připisovala jsem to psychickému přetížení, nevyspání.
Přijela jsem domů úplně vyřízená, bylo mi psychicky na nic. Byla jsem tak zklamaná z toho, že se mi zase vrátily ty pocity, které mívám, když jedu na noc mimo domov. A navíc racionálně nechápu z čeho…
Kde je ta pravá příčina?
Nezbývalo mi nic jiného, než se na to podívat do hloubky, tedy zeptat se svého podvědomí, kde je příčina těchto nepříjemných pocitů.
Podvědomí mě zavedlo do období, kdy jsem byla ještě u maminky v bříšku. Dokonce to bylo v prvním trimestru, přibližně můj pátý týden v bříšku. Tehdy se těhotenství mé mamky nevyvíjelo podle toho, jak by podle lékařů mělo.
Doktoři mé mamce tvrdili, že se plod nevyvíjí dobře. Už by mělo bít srdíčko, jenže zatím nebilo. Jestli nezačne bít během několika dní, bude se muset přerušit těhotenství.
Strach o holý život
Vybavily se mi vzpomínky na šílený strach. Strach o to, co se bude dít dál – přežiju? Cítila jsem obavy své mamky, doktoři ji znejistěli a vystrašili. Vybavuji si strach o svůj život.
„Co když to dopadne špatně? Já chci žít, ale bojím se, že to nevyjde. Co když mamka poslechne doktory? Proč na to doktoři tak spěchají? Vždyť já jsem v pořádku.“
Při této vzpomínce mi tekly slzy proudem, klepala jsem se, hořelo mi čelo i tváře, byl to šílený pocit zoufalství, beznaděje, strachu.
Strach přepsaný na důvěru v život
Prožila jsem si znovu pocity z prenatálního období a přepsala jsem je na důvěru v miminko, na klid a na víru, že vše je správně. Mí rodiče se tehdy rozhodli, že podepíší reverz a mamka půjde do jiné nemocnice. Tam tomu dali čas a během pár dnů srdíčko bít začalo a já jsem byla zachráněna.
Díky tomu kroku dnes čtete tento článek. Vzpomínky na rozhodnutí lékařů z předchozí nemocnice však se mnou žily dalších 25 let a objevovaly se vždy, když jsem opustila jistotu bydliště.
Klíč k pochopení souvislostí
Díky odbržďovači jsem si to mohla zpracovat a nyní již takové pocity, když jsem mimo domov, nezažívám. Pořád mám nejraději svou postel a vždy se na ni domů těším, ale nepříjemné pocity jsou pryč.
Podívat se do sebe
Jelikož vím, jak moc je důležité vyrovnat se se svou minulostí a přijmout ji, vyvinula jsem metodu odbržďovače, která vám s tím pomůže tak, abyste nemuseli nikam chodit a uměli si kdykoli pomoct sami. I s tím, o čem nemáte ani páru, kde leží příčina.
Odblokujete si to, co vás trápí tak, abyste mohli žít svůj život v přítomnosti šťastně.
Odstraníte negativní náboj ze svých zastrčených vzpomínek tak, aby vás již neovlivňovaly. Odměnou bude ohromná úleva.
Inspirujte se
Jestli znáte někoho, koho by tohle téma mohlo zajímat, budu ráda, když mu přepošlete odkaz na mé stránky.
Jsem citlivá spojka mezi nebem a Zemí, zprostředkovávám lidem moudrost z vyšších dimenzí. Vesmír ke mně mluví a já mu naslouchám, pro sebe si však nabytou moudrost nenechávám. Dělím se o ní s vámi, ať je nám všem lépe na zemi.
Můj příběh si přečtěte > tady
Jak vypadá vaše duše? To zjistíte v meditaci zdarma.
Jste vysoce citliví? Ověřte si to v testu citlivosti zdarma > zde
Potřebujete si doplnit energii na celý den? Instantní života-budič vám s tím pomůže.
Hledáte osvědčený způsob, jak si můžete sami rychle pomoct s tím, co vás tíží? Postup na očistný rituál bude skvělý začátek.
Chcete probudit svou intuici, najít příčinu každého problému a umět si ji odblokovat? V kurzu Odbrzdi se a leť vás to naučím.
Toužíte poznat, jaké máte dary, talenty a poslání? Ráda vám je načtu a pomůžu aktivovat.
Chcete podnikat v souladu s dary vaší duše? Spirituální byznys mentoring