Jak-jsem-se-zbavila-odporu-ke-cviceni-Harmonizace-duse-Spojeni-s-dusi-channeling-akasicke-zaznamy-kristyna-charvatova-automaticke-pismo-medium-vestkyne-carodejka-terapeut

Jak jsem se zbavila odporu ke cvičení

Odmalička jsem byla vysoká. Vyšší, než ostatní. A zároveň tak moc nesebevědomá, neprůbojná, takový bojínek, mamánek.

Aby taky ne, když jsem měla vysoce citlivou nervovou soustavu a všude toho na mě bylo zkrátka moc. Když se k tomu přidal pocit, že je se mnou něco špatně a doma mi to nerozmluvili, ale smetli ze stolu, situace se ještě zhoršila.

Zraněná duše se potřebuje ukrýt

A aby mé zraněné dušičce nebylo ještě hůř, začala jsem se hrbit. Měla jsem pocit, že moc vyčnívám, že jsem moc vidět, a tak jsem se snažila schovat.

  • Aby si mě nikdo nevšiml.
  • Abych nešla vidět.
  • Abych nevyčnívala.
  • Abych nebyla nápadná.

A proč?

  • Aby mi zase někdo neublížil.
  • Aby mi nebylo ještě hůř.
  • Abych to vůbec přežila.

Tak jsem zakulatila záda, abych byla menší a byla skoro neviditelná.

Psychika člověka se odráží na jeho těle

Začala jsem mít skoliózu. Doktorka radila, ať narovnám hlavu, dám ramena dozadu. Ale já jsem nemohla.

Cvičení nepomáhalo, protože jsem ho hned vzdala, něco mě stále blokovalo.

„Když budu cvičit, zlepší se to a já budu vidět. To nesmím dopustit.“ řeklo podvědomí tělu. Potřebovala jsem být schovaná a nemohla jsem si dovolit se narovnat.

„Tak si najdi něco, co tě bude bavit.“, zněly dobré rady. O to jsem se taky snažila, ale… stejně u ničeho nevydržela. Do všeho jsem se musela nutit. 

Narazila jsem na to v některých andělských vzkazech, ve kterém vyšší bytosti zmiňovaly, že tlak vyvolává protitlak, takže je to začarovaný kruh a kýžené výsledky to stejně nepřinese. 

Žádný pohyb mi nešel, na vše jsem byla totální dřevo

Bytostný odpor ke cvičení a jakémukoli pohybu. Kdykoli pohyb začal být nekomfortní, což bylo velmi brzo, tělo řeklo: 

„STOP, do toho já nejdu, musím chránit malou dušičku, náhodou by se narovnala a to by znamenalo ohrožení“

A bylo vymalováno, podvědomí hodilo tělu povel k naprosté únavě, slabosti a pocity frustrace byly na světě.

Ochudila jsem se o spoustu zážitků

Když si představím, na kolik výletů a zážitků jsem nešla proto, že jsem nemohla ze strachu, že to nezvládnu. 

A já bych to opravdu nezvládla, tak slabé bylo mé tělo, což by mě házelo do šílené frustrace.

A když už jsem šla, byla jsem většinu cesty nasraná… Tolik roků trápení, achjo… 

Každé cvičení jsem po chvilce vzdala. Silou vůle jsem se přesvědčovala, ale nešlo to, prostě nešlo.

Vše začíná u rozhodnutí, že to chci jinak

Pevně jsem se rozhodla, že chci změnu.

Dohnaly mě k tomu bolesti zad. Bolela mě bedra, krční páteř, od toho hlava, oči. Už toho bylo moc… 

Jedna nemocenská, druhá nemocenská, zkažený víkend v Praze kvůli zablokovaným zádům a nemožností se pohnout, protrpěná cesta vlakem zpět, na pohotovosti poznámky sestřiček „tak mladá a už jí bolí záda“.

Odhodlaně jsem to začala řešit na úrovni těla

Začala jsem chodit na fyzioterapii s vidinou, že se to zlepší.

„Cítíte, jak zapojujete tenhle sval?“
NE
„To není možné, všichni to cítí.“
NECÍTÍM
„Já snad půjdu vrátit diplom, to musíte cítit.“
Po hlubokém soustředění jsem zjistila, že FAKT NIC NECÍTÍM.
A navíc mě to cvičení fakt SERE.

Ten den jsem z toho byla špatná. Cvičení mi nikdy nešlo a tohle mě dorazilo. 

Zase jsem nejhorší, cítila jsem se neschopná, nepochopená, byla jsem naštvaná na sebe, na své tělo. Obrečela jsem to.

A pak mi to došlo. Problém bude v mnohem hlubší. Proč mě to nenapadlo dřív?

Musím vyřešit pravou (skrytou) příčinu

Přestože se problém týkal fyzického těla, podívala jsem se na to hlouběji na harmonizaci duše. Mělo to přesah až do jednoho minulého života. 

Tehdy jsem byla fyzicky zdatný muž, svalnatý, silný. Jenže taky černý a v zajetí. 

Otrok, který zemřel v mladém věku na vysílení, přepracovaní. Vůbec ho nešetřili, ba naopak, sdírali ho z kůže. 

Protože byl silný, využívali jeho fyzické síly na těžkou práci, bez nároku na odpočinek.

Vinil svoje tělo, že kdyby nebylo tak silné, nemusel by snášet tolik utrpení. 

Zemřel mladý a dal si slib, že tohle už nikdy nechce zažít.

A slib se musí dodržet

Jak to souvisí se mnou? Moje duše si to na určité úrovni pamatovala, proto mi nedovolila zesílit. Bylo by to pro ni nebezpečné, chránila mé tělo před další bolestí. Vždyť to tehdy (v minulém životě) špatně dopadlo.

Také emoční bolest z dětství mě dohnala k tomu, že jsem své tělo potřebovala znecitlivit, aby necítilo tu ohromnou bolest z nepochopení, nepřijetí. Aby mě to úplně nesejmulo. Abych dokázala jít mezi lidi. Tak jsem se VYPLA.

A přispěly k tomu také nefunkční vzorce chování přejaté z rodiny, ve které se pohyb nenosil. 

Vliv na takové téma má mnoho faktorů, ale nejdůležitější je najít ten kořen – v tomto případě to byl jeden z minulých životů v otroctví.

Jak jsem to vyřešila?

Díky harmonizaci duše jsem se podívala do minulého života, energeticky jsem to vyčistila, zrušila slib, namíchala si na míru směs Bachových esencí a také se na to podívala z vesmírného nadhledu.

Když jsem se ptala, co bych teď tělu mohla dát, byl to odpočinek, vděčnost a odpuštění, protože tělo dělá neustále pro nás to nejlepší, i když z našeho pohledu ho neustále kritizujeme. 

Tělo nás chrání

Takže jsem tělu tímto odpustila a poděkovala mu za to, že mě chránilo.

  • Že tady pro mě skutečně jako jediné bylo.
  • Že dělalo to nejlepší, co mohlo.

Protože tělo chrání duši a když ta je zlomená, tělo dělá vše pro to, aby jí ochránilo.

Hluboce mu tímto děkuji a srdečně mu odpouštím vše, co jsem mu tolik let vyčítala.

Reálná změna přichází

Najednou se můžu narovnat. Na procházce jen tak začnu běžet, pro radostJindy na ping-pongu začneme hrát „kolotoč“ a já lítám kolem stolu s radostí.

Přítel nechápe, nezná mě takovou, ale je rád. A já děkuji svému tělu za to, že můžu. 

Cesta ven existuje vždy

Lidské příběhy jsou různé a zdaleka ne vždy šťastné. 

Ať už máte problém jakýkoli, vše se dá vyřešit. Pokud cítíte, že tohle je vaše téma, nebo byste s čímkoli jiným chtěli jednou provždy zatočit tak, aby vás to již neomezovalo, v online službě Harmonizace duše se na to s vámi ráda kouknu.

Jak to teď mám nastavené?

„A jak se k tomu cvičení teda donutíš?“, ptá se mě kamarádka po tom, co četla můj příběh a na minulé životy nevěří, takže se jí to celé zdá jako blbost.

„To je právě to kouzlo, už se nemusím nutit. Můžu jít cvičit a hýbat se, když chci. Není tam tlak, ani frustrace. Je tam radost a volnost.“ 

Ať už věříte na minulé životy nebo ne, jedno je z mého pohledu jisté. Prostě to funguje a já jsem za to moc ráda.

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *